Hodí se to ale stále dokola připomínat, protože se mi zdá, že mnoho lidí si neuvědomuje důsledky svých webových prezentací. A když už se chcete na webu bavit a plácat zde nějaké nesmysly, věnujte pozornost možnostem nastavení sdílení a možnosti pozdějšího smazání vašich činů. V tomto ohledu je však nutné pamatovat na to, že i odstraněné stránky zůstanou ve webových archivech a indexech vyhledávačů.

Pamatujte třeba také na to, že zpravodajský weby včetně Živě.cz mají celkem dobrou indexaci ve vyhledávačích. A pokud zde zadáte své jméno nebo přezdívku, dost možná se na první stránce objeví právě nějaká diskuze, ve které máte příspěvek. A když o vás někdo shání nějaké informace, typicky třeba budoucí zaměstnavatel, může se dozvědět něco o vašem charakteru.

Můžete na tom ale i vydělat. Pokud v diskuzích projevíte slušnou, stručnou formou rozumné názory, můžete naopak zapůsobit velmi dobrým dojmem. Ale pokud se budete projevovat třeba jako jistý Aldik, tak si moc dobrou reklamu neděláte.

Do redakční pošty nám teď přišla prosba, zda bychom mohli odstranit jedno vlákno v Poradně. Docela jsem se divil, jedná se o seriózní odbornou otázku týkající se chyby na základní desce. Také diskuze je slušná. Ovšem řešení se nakonec ukázalo jako naprostá banalita. A když teď dotyčný nastoupil do IT firmy a mezi kolegy prošel nebytnou “lustrací” na Googlu, na druhé pozici se objevilo právě toto vlákno z poradny a zřejmě se postaralo o nemalou zábavu.

Člověk nikdy neví, co za sebou bude chtít zamést. Proto je vždy dobré dvakrát přemýšlet o tom, co na internetu drobíme…

Že by ovšem redaktoři milovali focení vlastních portrétů, to nemohu říct. Pokud patříte do neexhibionistické většiny populace, určitě si dokážete představit, jaké to je - váš obličej bude vytištěný na straně tři a vy s tím v podstatě nemůžete nic dělat. Navíc vám šéf mává před obličejem aparátem a vykládá, že máte naklonit hlavu, vykulit oči, nebo něco podobného. Přiznávám se, ten zlý šéf s aparátem jsem já.

Fotky z prvního dílu

Fotky z druhého dílu

Fotky z třetího dílu

Fotky ze čtvrtého dílu

A aby nelichotivé portréty nezapadly v prachu, spustím zde malý seriál z redakčního archívu. Obrázky jsou sejmuty přímo ze stránek Computeru, tedy i s fragmenty okolního textu.

Computer 22 s testem HD monitorů inspiroval ke kouzelnickému triku rozřezání Dušana Kose. Pro něj trochu neplatí to, co jsem napsal o kus výš - nefotí se sice vyloženě rád, fotí se ale ochotně. Jen vyloudit normální výraz na obličeji vždycky trvá trochu déle. Všimněte si také kuriózního začátku článku.

Autoportrét je vždycky tak trochu oddech, protože se sebou samým si poradím nejlíp. Stačí jen sehnat nějakého redaktora, dát mu do ruky nastavený aparát a snažit se mu co nejlépe popsat co má vyfotit. Tentokrát se musím přiznat - ergonomie u mě moc neboduje, ve velmi podobné poloze tvořím třeba i tento článek.

Na konci roku 2009 se slavilo v redakcích Computeru a Živě hned dvakrát. V obou případech byl protagonistou šéfredaktor Živě.cz David Polesný (a výjimečně nejsem autorem ani jedné fotky). Jen marně přemýšlíme, proč David na všech fotkách vypadá jako poloviční umrlec. V reále to naštěstí tak hrozné není.

Ballot screen nám pronikl i do prvního čísla letošního ročníku. Tonda Trčálek projevil přání “být na fotce malej” a tím mi poskytl trochu inspirace. Po nafocení se opět vrátil do své poloviční anonymity tvůrce, organizátora a editora většiny velkých testů v Computeru. Extrovert to pravda není,

Honza Sedlák zase rozhodně není introvert - a to není jediné, co má se Stevem Ballmerem společného. Na CES jsme ale raději poslali jiné redaktory, co kdyby se v tom zmatku oba červenosvetroví pánové zaměnili.

Tak důležité body jako dostupnost aplikací a jejich běh, že by byly na tiskové konferenci jen tak opomenuty? To „smrdí“. Suchá logika říká – klasický multitasking, jak ho známe ze současných Windows Mobile zařízení, nebude, protože to by stačilo prostě říct, že bude možné pouštět aplikace zároveň a nechat je běžet na pozadí. A zcela určitě bychom si na prezentaci prohlédli nějakou ukázku ve stylu „tady podržíte tlačítko a takto se můžete přepínat mezi spuštěnými aplikacemi“. Nic takového se ale nestalo.

Novináři jsou však zvídaví a tak získali od šéfa vývoje Windows Phone 7 následující vyjádření (lehce zkráceno z originálu):

„Jádro operačního systému je moderní multitaksingový operační systém. Pokud například přehráváte hudbu, hudba bude hrát na pozadí, zatímco se budete věnovat jiným funkcím. Jestliže budete používat e-mail, máme skvělou podporu pro push e-maily a ty pracují na pozadí. Máme několik cest, jak zajistíme, aby aplikace třetích stran mohly přinášet svou službu uživatelům, i když aplikace zrovna neběží. Živé panely jsou příkladem.“

Bylo by tak těžké říci „Ano, má multitasking“ nebo „Ano, je možné spustit aplikace, nechat je běžet na pozadí a přepínat se mezi nimi“? Nebylo, kdyby se s plnohodnotným multitaskingem v systému skutečně počítalo. Také iPhone je postaven na plně multitaskingovém operačním systému a snad každý, kdo se pustil do jailbreaku, si plného multitaskingu užívá. Ale jsou efektivnější způsoby jak řešit chod více aplikací na mobilním zařízení, jak ukazuje třeba iPhone nebo Android. Tak proč by něco nového nevymysleli i v Redmondu?

Nenašel jsem jediný seriózní IT/mobilní web, který by z výše uvedeného vyjádření vyvodil, že Windows Phone 7 nabídne plný klasický multitasking. Jedinou světovou výjimkou je český blog jednoho náruživého propagátora HTC HD2 a produktů Microsoftu (zde).

Osobně jsem z Windows Phone 7 nadšen, přesně takový moderní systém se mi líbí. Mám ale na starost nejčtenější český IT web, nikoli fandovský blog Microsoftu, proto se snažím dívat na dostupné informace s nadhledem. Základ jsem už sice zmínil ve svém článku na MobilManii, zde ale konkrétně v bodech můj pohled na multitasking ve Windows Phone 7:

• systém v jádru samozřejmě podporuje multitasking, to je dnes samozřejmost a umí to i tolik kritizovaný iPhone
• funkce zabudované v systému, které svým charakterem vyžadují chod na pozadí, pochopitelně pojedou na pozadí (přehrávač hudby, push notifikace e-mailů, soc. sítí, RSS…)
• panely aplikací (widgety) na domácí obrazovce budou „živé“ a poběží simultánně, což potvrdil Microsoft a podobně to funguje i na Androidu. Bude možné přidávat panely aplikací třetích stran přes dostupné API. Můžete si to představit třeba jako widgety na ploše Windows.
• v základu ale nebude UI systému na multitasking aplikací třetích stran přizpůsoben
• stejně jako na iPhonu ale budete moci docílit plného multitaskingu

Paradoxní je, že fakta se v podstatě shodují s tím nejmenovaným blogerem. Kupodivu se nadšené informace o podpoře plného multitaskingu bez bližšího upřesnění objevila i na SmartManii. Já ale zůstávám se zbytkem světa chladnější a krotím své emoce. Multitasking na Windows Phone 7 rozhodně nebude úplně standardní – vše bude detailně objasněno za měsíc na MIXu. Do té doby už to ale nemá smysl dále rozpatlávat.

Tentokrát jsem to rozpatlat ještě trochu musel, protože musím hájit svoji čest :) Kdo ví, ten ví, kdo neví, ať používá Twitter…

Btw. na WMC byl představen i nový Symbian. V jeho prezentaci přepínání aplikací nechybí (viz.  toto video, čas 1:01) – tak proč by se podobně nechlubil i Microsoft?

Jistí japonští výzkumníci z Gifu Prefectural Research Institute of Information Technology jsou přesvědčeni, že si skutečnou kvalitu masa bude moci brzy zjistit každý z nás, povinná etiketa s podrobným popisem původu masa, která by měla být součástí každého zabaleného syrového masa, vám toho totiž o kvalitě také moc neřekne. Dobrá, telátko se jmenovalo Robert, páslo se kdesi na Vysočině a když jej potkal nelichotivý a předem daný osud, bylo mu dva roky.  Z toho ovšem nevyčtete, jaká z něj bude svíčková.

Za pár let si maso v obchodě vyfotíte mobilem
a zjistíte jeho kvalitu – přinejmenším v japonských představách

Měly by to změnit infrakamery a drobný software – oboje by se přitom mělo vlézt do běžného mobilního telefonu s fotoaparátem. Infračervený snímek syrového masa totiž zaznamená i kyselinu olejovou C₁₇H₃₃COOH, která je součástí každé živé bytosti. Japonští výzkumníci přitom pevně věří, že čím více kyseliny olejové maso obsahuje, tím je kvalitnější, jemnější a především chutnější.

Jelikož je mobilní průmysl v Japonsku a Jižní Koreji vždy o kus před Evropou, možná se masových „masových“ telefonů v dohledné době skutečně dočkáme. Takže mějte se na pozoru pokoutní řezníci a manažeři supermarketů!

• Výzkumné středisko Gifu
• Japonské „čtečky“ kvality masa (anglicky)
• Steak na anglické Wikipedii

Proč píšu bohužel? Protože se mi GarageBand zalíbil (více na mém starém blogu). Skládání mozaiky z profesionálně nahraných hudebních smyček je zábavné a narozdíl o obyčejných počítačových her je na konci vašeho snažení originální autorské dílo. Můžete si hrát s hudbou, aniž umíte hrát na nějaký hudební nástroj, ba nemusíte mít ani hudební sluch. A kdo trochu toho hudebního talentu má, vytvoří pozoruhodná dílka.

Pro operační systém Windows existuje několik alternativ. Pominu-li ty profesionální a podle toho drahé, zbývá program Magix Music Maker. Je GarageBandu velmi podobný, jak způsobem práce, tak nabídkou funkcí. Aktuální verze 16 v edici Special, která obsahuje knihovnu s 1500 smyčkami, se prodává za 50 dolarů (~950 Kč) – online nákup zde.

Music Maker umožňuje kromě samotného seřazování hudebních smyček, nastavení nástrojů a efektů, také nahrávání vlastních smyček z hudebních nástrojů (přes zvukový výstup nebo MIDI), samozřejmě si můžete svou skladbu doplnit o vlastní zpěv.

Magix Music Maker 15 – najdete na DVD Computeru

Chcete-li Magix Music Maker vyzkoušet, tak si kupte nové číslo Computeru, kde na DVD najdete Magix Music Maker 15 ve verzi Silver. Dostupné jsou všechny funkce programu, omezením této verze oproti nejvyšší edici za plnou cenu je jen skromná sbírka zvukových smyček. Na vyblbnutí a vyzkoušení programu to ale stačí – sám jsem za půlhodinku hraní vytvořil s tímto programem následující kousek:

Pokud před tímto odstavcem nevidíte flashový přehrávač služby SoundCloud, tak si skladbu poslechněte zde. SoundCloud ja zajímavá web služba pro sdílení audionahrávek, ale jak tak vidím (ne)fungování v praxi, používat už ji nebudu :)

A když už tu rozebírám možnosti tvorby hudby bez hudebních nástrojů, musím vám představit novou aplikaci pro iPhone, resp. iPod Touch. Jmenuje se VoiceBand a následující ukázka na videu mluví za vše:

Nový Apple iPad je třeba vnímat jako první iPod v roce 2001. Pamatujete? Měl jen Firewire (USB už existovalo pár let), malinkou kapacitu, skladby kopírovatelné jen přes iTunes na Mac OS, podpora Windows zkrátka žádná a byl to od pohledu takový divný strýček. Ve srovnání s dominantními přehrávači od Creative a Diamond Multimedia (kdo si na něj dnes vzpomene?) měl mnoho nedostatků a jen docela zajímavé ovládání otočným kolečkem, opravdu otočným, ne dnešním touchpadem. Vedle hardwaru Apple představil i iTunes Store, jako příjemný způsob jak dostat hudbu do přehrávače, byť nabídka skladeb byla hodně malá.

Techničtí recenzenti kritizovali iPod přehrávač pro jeho výbavu a chápali ho spíš jako snahu oživit platformu Mac OS než vybudovat nový pilíř produktů Apple.

Pamatuji, jak jsme dostali první iPod na recenzi, a za celou dobu testování jej snad ani nepřipojili k iTunes, počítače Apple byly tehdy velmi drahé, nikdo ho proto neměl jako domácí počítač, a s iPodem nám žádný neposlali. Napsali jsme něco ve smyslu „+pěkné ovládání, -jen pro Mac, verdikt: kupte si univerzálnější Creative Nomad Jukebox.”

Dnes je samozřejmě iPod drtivě nejúspěšnější, zejména kvůli iTunes Store a jednoduchému ovládání.

Seznamte se, iPad

Představený iPad je na tom podobně, také je první verzí na trhu. Samozřejmě staví na dlouho budovaném dědictví platforem iPhone a MacBook, ale zase je zcela novou kategorií na trhu, nic takového tu nebylo a pochopitelně je třeba věcí vymýšlet od začátku. Cesta „zvětšíme iPod Touch” je nejjednodušší a pochopitelně kdo umí ovládat iPhone, může hned ovládat iPad.

Rozhodně nelze zanedbat cílení na starší generaci, pro kterou je iPod Touch moc titěrným zařízením, na které pořádně nevidí, a nepotřebují nosit počítač po kapsách, prostě je jen doma položený na stole.

Řada komentářů se soustředí na hardwarovou výbavu, ale nic se nemění na mém tvrzení, že Apple zkrátka dělá konzervativní výbavu, ale zato zatraceně dobře. To málo, co na iPadu je, tam prostě dobře funguje. Jednoduchým testem zjistíte, jaká komponenta je odstranitelná:

„Ok, teď nechcete iPad. Koupil byste si ho, kdyby měl kameru?” odpověď bude nejspíš „No asi furt ne, ale je přece škoda, že tam není.”. Takto obsahuje první iPad jen to nejnutnější, byť je třeba uznat, že v budoucnu je nezbytné, aby tam byla kamera s rozlišením nejméně 640×480 kvůli aplikacím pro augmented reality nebo videokonference. Právě starší generace s dětmi a vnoučaty mimo domov velmi fandí videohovorům.

Samotný iPad je jen nádobou, kterou je třeba naplnit. Výsledný chutný koktejl se bude skládat z operačního systému, aplikací a nabídky příslušenství. Po každé kategorii chci různé věci, kvůli kterým iPad koupím, některé nejsou tak složité, jiné prostě vyřeší čas a důvod ke koupi tak přijde zkrátka později.

Co chci po operačním systému

Používám iPhone OS na iPodu Touch a jak systém pokládám za velmi kvalitní, štve mne několik podstatných věci, které jsem myslel, že větší plocha vyřeší:

Stránkování ikonek aplikací - nehledě na kapacitu iPhone/iPodu, zvládám spravovat (vědět, kde co je) tak maximálně šest až sedm stránek s aplikacemi, tedy něco okolo 100 aplikací. iPhone OS má aplikaci zdarma pro každou ptákovinu, takže se vám množí velice rychle. Přitom jedinou změnou na iPadu se čtyřikrát větší obrazovkou je přidání pěti(!) ikonek na stránku. Sdružování přitom iPad umí - viděli jste jej na fotogalerii. Nevadilo by mi podobně sypat aplikace na hromádky. Takže víc ikonek na stránku (třeba také jako ve fotkách) a sdružování prosím.

Multitasking - každý, kdo hovoří o multitaskingu, v té samé větě použije slovo Skype. To už vypadá víc na problém se Skypem než s iPadem. Proto nebudu tvrdit, že chci multitasking kvůli Skypu. Chci ho především kvůli ploše obrazovky. Pro začátek třeba zadokovat malé iPhone aplikace na bok, jako je vidět u seznamu mailů, zbylá plocha postačí. Aplikace mají horní hranu většinou nevyužitou, můžou se za ni chytat a tahat po ploše. Také při bohatších aplikacích jako iWork by to chtělo nějaké jednodušší přepínání mezi běžícími aplikacemi. Určitě to jde nějak vyřešit v kontextu ovládání iPhonu, aby to působilo pro iPad přirozeně.

Tyto dvě věci opravdu potřebuji, jsou zásadní, bez nich si vystačím s identicky jednoúlohovým iPodem. Samozřejmě pokud by se na odemykací obrazovku daly narvat widgety s informacemi, jen bych to uvítal. Vyřešit je třeba také push notifikace. Stále více aplikací na ně musí spoléhat a nikde se neuchovávají, nová vždy prostě přebije tu starší.

Co chci po aplikacích

Podobně jako při uvedení iPhone dělí iPad od představení k prodeji delší časový úsek. Je to kvůli vývojářům, aby stihli vyrobit nějaké kvalitní aplikace. Čas je tentokráte kratší, ale to je pochopitelné, změn není tolik potřeba.

Ač se Apple ohání počtem 140 000 aplikací, pro iPad jsou potřeba zcela nové, ne zvětšené aplikace. Mimo jiné vůbec nechápu, proč se iPhone aplikace spouštějí v rozlišení 1:1, základem by mělo být dvojnásobné zvětšení. Když už starším vadí malá velikost iPhone, je logické jim to rovnou naservírovat dvakrát tak veliké.

Bojím se, že vývojáři ale ze začátku budou zkoušet jen zvětšené aplikace nebo technologické hříčky, jaké na začátku byly na iPhone. Na opravdu kvalitní „killer” aplikace, které vás přimějí koupit si iPad, si počkáme tak půl roku až rok.

Tedy nejsem ten, kdo se pohrne koupit iPad takový jaký je, uvědomuji si ale že je tu opravdu velmi dobrý prostor pro aplikace, které mne nadchnou. Prozatím touto aplikací není iTunes (na hudbu je iPod), Safari (stačí mi mikroSafari na iPodu) nebo iWork (Mac only záležitost).

Co chci po příslušenství

Toto je myslím oblast, kde bude iPad velmi silný. Na dock konektoru má nově USB, VGA výstup a jeho Bluetooth podporuje nejen sluchátko s mikrofonem. Ohlášené příslušenství je zatím drahé, ale ceny půjdou krutě dolů, vždyť nabíjecí USB kabel seženete na webu za dva dolary i s poštovným, byť jeho oficiální cena v obchodě je ve stovkách korun. Zatím není zcela jasné, co vše půjde k USB připojit, jestli jen Mass Storage zařízení, jestli iPad zvládne jen stisknutím tlačítka překopírovat fotky z paměťové karty do fotogalerie, nebo umožní i lepší práci. Podobně není jasné, zda k Bluetooth připojíte konečně i GPS.

Velmi si dokáži představit obaly s klávesnicí, díky kterým to bude v podstatě notebook, domácí dokovací stanice s bezdrátovou klávesnicí, čtečkou karet a případně výstupem na monitor. Den po uvedení má v mailu několik zpráv od výrobců příslušenství, že již nabízejí obaly. Zbytek určitě rychle přijde.

Po příslušenství prostě chci, aby přišlo, za dostupnou cenu a bylo rozmanité. To bude, ale ne hned.

Proč bude iPad úspěšný

Vím jistě, že iPad nepotká osud Apple TV, opravdu uspěje. V USA to rozhodně bude díky knížkám (pro zbytek světa zatím iBook Store nebude), kterými umlátí kvalitní byť jednoúčelové pomalé čtečky s e-papírem.

Uspěje i kvůli větší ploše, která osloví ty, pro které je iPhone/iPod Touch moc malý.

Zaboduje v úzkých segmentech, například v medicíně, kde se speciálními aplikacemi usnadní doktorům přístup k dokumentaci.

iPad toho neumí moc, ale splňuje většinu pro nenáročné uživatele, kteří zatím nechtěli počítač. Je to takové Wii, kterému se na začátku Microsoft a Sony také smáli. Prostě iPad je dostatečně dobrý a tak jednoduchý, že lidem nepřijde, že používají počítač.

Tablety s Androidem a Tegrou zaujmou hlavně nás geeky. Budou mít lepší výbavu, komplexnější aplikace (například přehrávače MKV či Flash na webu), ale co do počtu bude nabídka aplikací chudší a každá firma si bude upravovat uživatelské rozhraní tak trochu po svém. iPad bude jeden jediný stále stejný a to rozhodne.

Když se objevil první iPhone, připadl mi zajímavý, ale nechtěl jsem ho, teď hlavní důvod, proč nemám iPhone (3GS) teď, je že čekám na nový letošní model. Tu chvilku to vydržím.

iPad mi teď připadá nezajímavý a nechci ho, ale vše se může změnit a mně vůbec nevadí si počkat. To, co mi zásadně vadí, jsou snadno opravitelné prkotiny a nebo je to jen otázka času. Do té doby mi nebude vadit používat notebook a iPhone.

Co nás tedy čeká příští týden 27. ledna? Tady je pozvánka:

Balíky programů iLife, iWork

Na to vsaďte klidně boty, bude nový iLife. iLife totiž zatím není plně akcelerovaný grafikou a když teď všechny počítače Apple mají grafiky s podporou CUDA, bude ji mít i nový iLife. Takže se těšte na bleskurychlé komprimování videa a švihající práci s obrázky. Odpovídá tomu pozvánka, iLife se vždy uvádí na začátku roku, takže je to jistá věc. Každopádně jen na tom prezentaci Jobs nepostaví.

iPhone OS 4.0

To je také už v podstatě jasná věc. Bude nový OS 4.0, aktualizace by měla opravdu přijít, otázkou ale je, co by měla obsahovat. Z nových věcí by tam měla určitě být lepší podpora MobileMe, Apple tuto službu hodně loni rozšířil, lepší integrace do iPhonu je jasná. Zajímavější ale bude slibovaný chod aplikací na pozadí. Doposud se k tomu Apple stavěl odmítavě, že to příliš spotřebovává energii, tak uvidíme, jak to zdůvodní. Řekl bych, že tuto funkci povolí jen u výkonnějšího iPhone 3GS (a iPodu s 3GS vnitřnostmi), nebo nového zatím neuvedeného iPhone. Multitasking ale bude, je totiž nezbytný pro tablet, tam by Applu single tasking už neprošel kvůli velké obrazovce.

Nový iPhone

Nemyslím si, že se za týden dočkáme nového iPhonu. Apple nebude chtít sebrat místo na výsluní tabletu. Nový iPhone přijde v létě a jeho představení můžeme čekat někdy kolem května/června. Pouze první iPhone byl představený v lednu a uvedený až v létě, od té doby se interval představení-prodej zkrátil na několik málo týdnů. Nový iPhone bude, ale ne příští týden. Čekejte u něj 5Mpx foťák s přisvětlovací diodou, natáčení do HD rozlišení, HD výstup na televizor. Na vyšší rozlišení displeje bych příliš nesázel, spíše na AMOLED displej. Nový OS 4.0 ale bude muset kvůli tabletu podporovat jiná rozlišení displeje a vývojáři s tím budou muset počítat. Proto a kvůli natáčení do HD je možné navýšení rozlišení displeje. Můj soukromý odhad názvu: iPhone HD.

Macbooky s procesory i3 a i5

Nečekejte představení nových Macbooků. Nové vnitřnosti jsou zřídkakdy představovány na takovýchto akcích, většinou se jen na chvíli zavře Apple store a objeví se nové verze. Navíc je tu velmi zásadní problém jménem nVidia. Nové procesory i3 a i5 mají vestavěnou grafiku, ta ale nezvládne plnou akceleraci grafického prostředí Mac OS X. Současně nVidia nemá licenci na čipset pro i3 a i5, takže nemůže nabídnout integrovanou grafiku 9400M s těmito procesory. Apple by mohl uvést notebooky s procesory i3 a i5, musel by je ale doplnit dedikovanou grafickou kartou, která pojede pořád a bude mít neblahý vliv na výdrž notebooku. Apple podle mne přeskočí i3 a i5 a soustředí se na akceleraci přes CUDA. I s běžnými levnými Core 2 Duo procesory tak vyrovná případný rozdíl ve výkonu.

Tablet

Nejhůře tajeným tajemstvím je tablet Applu. Tedy jeho existence. Vzhledem k nutným dohodám s dodavateli obsahu se ví, že bude. Není ale moc jasné, co bude umět a jak bude vypadat. Na tabletu ale můžete velmi dobře vyzkoumat, jak celý Apple funguje:

název

Hodně se mluví o Apple iSlate, to ale příliš vypadá jako Apple is late (Apple se zpozdil), proto to nebude. Teď se zase začal hromadně po světě registrovat iPad. Dobrý název, ale je tu hodně podobnost s iPodem, která může mást. Apple má ale řadu let v šuplíku název iBook, dříve používaný pro základní notebooky, který by se dal dobře použít. Zcela určitě to nebude iTablet, Apple má základní názvy zásadně dvojslabičné (iPod, Macbook, iMac, iPhone, …)

design

Design tabletu nebude dramaticky jiný. Bude mixem displeje Macbooku a designových vlastností iPhonu. Zadní kryt nebude celohliníkový kvůli bezdrátovým anténám. Apple ale může použít řešení z iMacu - zvětšit černé plastové logo Apple na zadní straně a soustředit do něj antény. Pokud by Apple uvedl nějaký zásadní nový design, dostal by ho do roku i zbytek produktů. Vzhledem k drahému unibody designu, který se musí vrátit, to ale zatím není moc pravděpodobné.

displej

Spekuluje se o 10″ OLED obrazovce, ale to se nestane, zejména proto, že ji nikdo v rozumném množství nevyrábí. Současně jsou velké OLED obrazovky absurdně drahé a zbytečně by navýšily cenu. Podobně je zajímavá aktivní/pasivní obrazovka od PixelQi, ta ale také nemá tak nastartovanou výrobu, aby požadavky Apple uspokojila. Čekejte tedy běžnou LED podsvícenou obrazovku kolem 10 palců, rozlišení nejspíš 1280×720 nebo 1366×768. Multitouch je tu samozřejmostí.

procesor

Apple před časem koupil firmu PA Semiconductor vyvíjející ARM čipy, je jen logické, že takový čip použije i v tabletu. Tablet má být kompatibilní s většinou aplikací (rozumějte tedy ne všemi) pro iPhone, který ARM používá. Grafiku zajistí nová verze čipu z iPhone 3GS, která by měla zvládat i HD výstup videa. Nebude tam s největší pravděpodobností nová nVidia Tegra.

operační systém

Upravená verze iPhone OS s řadou vylepšení pro možnosti tabletu. Apple sám sebe primárně označuje jako softwarovou společnost, operační systém bude tedy rozhodně zajímavější, než to co nabídne hardware. Aktivní obsah, například časopisy, nebude nejspíš využívat Adobe Air, ale webový engine, který si Apple vyzkoušel v iTunes LP.

bezdrátová konektivita

Tablet určitě bude mít WiFi, na podporu 3G  bych nesázel, spíše půjde tablet spárovat přes Bluetooth s iPhone s OS 4.0, který zajístí konektivitu.

co tablet nebude

Tablet nejspíše na začátku nebude vůbec zajímavý pro evropského a zejména českého zákazníka. Bude hodně postavený na nabídce obsahu nasmlouvaného výhradně pro USA, bude tu zpočátku takový syndrom Apple TV. První verze tabletu také určitě nebude mít všechno, co byste chtěli. Nebude mít výměnnou baterku, nedivil bych se, kdyby neměl USB port nebo čtečku karet. Ohledně přístupu k datům to bude spíš větší iPod než tenčí MacBook. Bude jej tedy nutné synchronizovat s iTunes na plnotučném počítači.

Obecné Apple pravidlo

Apple začleňuje nové technologie, až jsou opravdu dobré, je průkopníkem v designu a ovládání, nikoli v rychlosti hardwaru. Počítá s masovou výrobou, proto nepoužije něco, co zrovna vypadlo z laboratoří a nemá zajištěnou velkoobjemovou levnou výrobu.

Nikdy neuvažujte stylem “když to má toto, tak to bude mít nejspíš i toto”. Počítejte spíše s konzervativním návrhem, kde hlavní wow efekt zajistí design, plynulé inovativní ovládání a dotažení toho mála k dokonalosti.

Můžu se mýlit? ale jistě!

Plně si uvědomuji, že psát předpovědi týden dopředu se může jen vymstít. Šance na omyl je u každé předpovědi, týden je ale příliš krátká doba, aby se na ni zapomnělo. Nekamenujte mne, když OS 4.0 nebude mít multitasking a v létě si nekoupíte iPhone HD. Hlavním smysl článku ale zůstane - to, co uvede Apple, se dá vždy rámcově odhadnout. Nasazování růžových brýlí se nikdy nevyplatilo, Apple přece jen žije na stejné planetě jako my všichni.

Skupina se jmenuje „Za každého člena této skupiny 10 Kč na pomoc Haiti“ a díky tomu získala více než 131 tisíc členů. Zdali se lidé připojovali čistě z pocitu jakési sounáležitosti s Haiti, nebo snad takovému naivnímu slibu skutečně uvěřili, je ale vlastně už vedlejší.

Nový popis v každém případě mluví za vše a vyzývá členy, aby nepodporovali „přemnožené černochy“, kteří čekají, co jim pošlou „sebedestruktivní běloši“. Dále úvodní stránka obsahuje celou sbírku odkazů na kontroverzní weby, z nichž některé se už staly i předmětem policejního vyšetřování.

Autoři jsou prý připravení na „tlachy o hyenismu, rasismu a podobných -ismech,“ které případně rozpoutají v médiích, za to je ale kritizovat nebudu – nechť si ostatně každý inteligentní člověk udělá vlastní názor. Vybudovat ovšem na naivitě české komunity na Facebooku skutečně obrovskou skupinu a pak jednoduše změnit pravidla hry, není nic obdivuhodného. Je to snadné a dokáže to i žák první třídy. Autoři tak spíše dávají v plné míře najevo, že o jejich „konstruktivní myšlenky“ vlastně ve skutečnosti nikdo nestojí. A proto jim nebudu dělat bezplatný PR ani já, pokud tedy onu skupinu chcete navštívit, vygooglete si ji.

Velké firmy s kvalitním poradenstvím své komunity budují pěkně od píky a ta se za to odvděčí svou věrností. Ti, kteří nechtějí ztrácet čas otravným čekáním a jejich skupina čítá jen několik málo oveček, hledají jiné způsoby, jak získat komunitu. Mohou si ji koupit, pravděpodobně ale dříve či později narazí. Jestli totiž cílová skupina mladých českých uživatelů Facebooku nemá něco ráda, tak je to manipulace a prvoplánová reklama.

Fanoušky a kamarády si v každém případě můžete koupit pomocí služby uSocial.net. Autoři slibují, že vám seženou skutečně cílové uživatele, kteří hledají to, co vy nabízíte, za deset tisíc fanoušku ale zaplatíte přes tisíc dolarů.

S fanoušky na Facebooku se ale zvesela obchoduje i v malém Česku – nebo se o to alespoň někteří pokoušejí. Cenová hladina je ovšem někde úplně jinde. Přinejmenším při pohledu na jednu nabídku z webu Webtrh.cz, kde se jistý Comfly snaží prodat skupinu, která disponuje 50 000 fanoušky. Cena se zatím vyšplhala „pouze“ na 3 000 korun.

Nabídka na webu Webtrh.cz

Na jednu stranu je to ve srovnání s konkurencí docela nízká částka, na stranu druhou se ale jedná o praktiku, která zavání porušováním podmínek Facebooku. Nový majitel by totiž skupinu jistě přejmenoval a zcela by změnil její původní účel. Stejně tak nově nasbírané ovečky by se jistě nespokojily s tím, kdyby jim nový majitel začal rozesílat obchodní nabídky a dříve či později by o ně přišel.

Pokud hodláte budovat komunitu na Facebooku, buďte poctiví a začněte pěkně od začátku jako my na Živě.cz. Padesáti tisíci fandy se sice pochlubit nemůžeme, naše komunita se ovšem neskládá z oveček a pomalu se rozrůstá. Nikoho přitom nezneužíváme, s nikým si nezahráváme, všichni se k nám totiž přidali dobrovolně.

S nástupem komunitních webů se tedy na webu objevilo i několik služeb, které nabízejí e-eutanázii, tedy asistovanou kybernetickou sebevraždu, jakkoliv to zní morbidně. Vedle samotného „aktu“ vám posléze i poradí, jak se sebou naložit v posmrtném životě – tedy vlastně v tom reálném – a zaštiťují se celkem vtipným sloganem: „meet your real neighbours again“.

K těm nejpopulárnějším službám, které za vás udělají špinavou práci, patří Seppuko.com a Suicidemachine.org. Poradí si s množstvím nejrůznějších služeb, ale i s u nás oblíbeným Twitterem a Facebookem – tedy poradily, právě tomu druhému jmenovanému se totiž jejich praktiky nelíbily a zablokoval jim přístup k uživatelským účtům komunity.

Jak vlastně taková sociální e-sebevražda vypadá? Služba za vás buď hromadně smaže všechny účty v jednom kroku, nebo, aby to bylo ještě záludnější a vy jste si nemohli stejný profil znovu vytvořit, změní heslo a vy se ho už nikdy nedozvíte. Profil přitom ve službě zůstane jako určité memento vaší kybernetické existence. Suicidemachine umí v několika krocích zlikvidovat účet na MySpace, LinkedIn, Twitteru a donedávna i Facebooku. Služba vám zároveň umožní zaslat poslední zprávu – rozloučení.

Japonské Seppukko: Vzpomínková zeď a žebříček
těch „nejlepších” (pokud odejde i některý z vašich přátel, získáte bod)

Japonské Seppukko je důmyslnější. Pracuje pouze s Facebookem a není vlastně zase tak drastické. Služba funguje jako běžná Facebook aplikace, a pokud ji povolíte, umožní vám vytvořit krátké rozloučení, které se rozešle přátelům, a vás pak vsadí na společnou vzpomínkovou zeď. V každém případě, pokud si to rozmyslíte, opět můžete vstoupit na Facebook a vše vrátit do původních kolejí.

Samotnému Facebooku se podobné praktiky nelíbí, služby totiž sbírají desítky uživatelských jmen a hesel, a těm, které již kybernetický život přestal bavit, vzkazuje: účet na Facebooku si můžete deaktivovat, ale i kompletně smazat (ačkoliv to mnozí netuší).

Obě služby jsou momentálně pod útokem (pravděpodobně DoS), takže budou možná nedostupné.